K fantasy focení se Michal Kára dostal přes fantasy literaturu a tolkienovské divadlo. Někdy krásu světa „pouze“ zachycuje, při focení cosplay ji ale přímo vytváří a z jiných světů ji do toho našeho přináší.
Jsi jedním z nejznámějších tuzemských fantasy fotografů. Kdy a za jakých okolností jsi začal fotit? Bylo fantasy vždy tvým tématem číslo jedna nebo jsi začínal někde jinde?
Ze začátku jsem fotil různé akce, na kterých jsem se vyskytoval, asi jako každý. Byly to vesměs menší festivaly, hudební i historické. Fantasy přišlo až později.
(foto: Michal Kára)
„Musím rychle reagovat na to, co se děje, protože je to neopakovatelné.“
Fotíš především cosplay a larpy. V čem především se od sebe tyto dva druhy focení liší?
Larp je z většiny reportáž. Lidé něco dělají a já jim do toho nemohu nijak zasahovat – třeba si je natočit lépe ke světlu. Musím reagovat rychle na to, co se děje, protože je to neopakovatelné. Naopak když fotím cosplay, tak mám situaci mnohem víc pod kontrolou. Takže mám mnohem větší šanci ji vylepšit – ale taky pokazit.
Tvé fotky vypadají… věrohodně. Nenaaranžovaně. Jako kdybys v tebou zachycených fantaskních světech skutečně byl a když se zrovna kolem tebe mihne nějaká fešná elfice nebo cool čaroděj, prostě jen „zmáčkl spoušť“. Jak takového kouzla fotograf dosáhne?
Moc děkuji za uznání, ale nemám na to nějaký speciální trik nebo postup. Ale je to asi pravda, protože loni jsem na cosplese vyfotil Jessicu Rabbit u baru, asi deset minut jsme tu fotku ladili a pak jsem dostal v komentáři pochvalu, jaká je to pěkná momentka.
„Když fotím cosplay, mám situaci pod kontrolou. Takže mám mnohem větší šanci ji vylepšit – ale taky pokazit.“
Kam saháš po inspiraci a nápadech? Vymýšlíš si témata foto projektů sám nebo spíše čekáš, kdo za tebou s čím přijde?
Třeba u cosplaye je to omezené tím, jaké cosplaye mají kamarádi k dispozici. Takže je to jak kdy. Občas mám nějaký nápad a sháním na ně cosplayery, občas přijde iniciativa od nich.
Kromě fantasy témat fotíš taky tanec, divadlo a svatby (třeba tu mojí). Které nefantaskní téma fotíš nejraději?
Rozhodně steampunk!
„Steampunk mi osobně sedí. A je fotogenický.“
Steampunk je pro Tebe nefantaskním tématem?
„Nefantaskní“ chápu jako ne-fantasy a steampunk jako literární styl alespoň pro mě fantasy není, spíš bych ho řadil někam mezi sci-fi a alternativní historii. A druhá věc je, že ačkoli steampunková literatura samozřejmě existuje, tak steampunk styl, který fotím, je spíš vizuální věc, vizuální subkultura, než že by byl nějak s těmi příběhy provázán.
(foto: Michal Kára)
Co konkrétně tě ke steampunku láká?
Líbí se mi vizuálně a osobně mi sedí. A je fotogenický.
(foto: Michal Kára)
Co bys zásadně nikdy nefotil? Kde jsou tvé hranice jako fotografa?
Nevím, jestli mám tak volné zásady nebo jestli mě lidé málo pokouší, ale zatím se mi nestalo, že bych odmítl focení, protože by překračovalo nějaké hranice. Spíš proto, že bylo nezajímavé obsahově i finančně.
„Bylo super spolupracovat s lidmi, kteří jsou na špičce ve svém oboru.“
Nejvíc super focení, které jsi kdy dělal?
Nejvíc super asi říct nedokážu, ale hodně super byl třeba mezinárodní fotocon PixelMania v Polsku, kam se sjedou dobří fotografové, dobří cosplayeři a během víkendu spolu fotí. Bylo super spolupracovat s lidmi, kteří jsou na špičce ve svém oboru.
Co tě přivedlo k fantasy focení?
Já jsem k fantasy inklinoval už od mládí, ze začátku se to tedy projevovalo hlavně výběrem literatury. U focení je dobré, když člověk rozumí tomu, co fotí, a když ho to baví. U cosplay focení je navíc velkou výhodou, když zná univerzum, ze kterého postava pochází, takže tohle mě přirozeně směřuje k fantasy.
Věnuješ se taky tolkienovskému divadlu…
Ano, to je pravda. Už docela dlouho, dokonce déle, než focení. A nejen divadlu, ono to nejdřív začalo jako hudební pásma písniček inspirovaných Tolkienem. Až v poslední době se nám trochu rozrostla divadelní složka a z hudebních pásem se staly skoro-muzikály. Netvrdíme, že jsme v tom nějak dobří, ostatně název Falešné společenstvo mluví za vše, ale baví nás to a svůj okruh fanoušků máme.
„Bringing beauty to the world.“ Tak zní tvé moto. Skutečně krásu do světa přinášíš nebo ji spíše zachycuješ?
Jak už jsem zmínil, u aranžovaných focení fotograf výsledek doslova staví, vytváří scénu, pohled na ni. Takže přináším.
„Asi deset minut jsme tu fotku ladili. Pak jsem dostal pochvalu, jaká je to pěkná momentka.“
Letos v lednu jsme spolu s patronkou Bárou Hrzánovou přivítali v knižním světě mou novou knihu Lvářka. Ty ses chopil fotografického zdokumentování akce. Fotíš i jiné reportáže podobného typu nebo bylo uvedení Lvářky spíše výjimkou?
V posledních letech se snažím specializovat na cosplay a LARPy, s občasným přesahem do steampunku a nějakou tou svatbou. Takže musím říct, že uvedení knihy jsem fotil poprvé.
Jakou knihu máš právě teď rozečtenou?
Lvářku jsem už dočetl, takže pokračuji ve čtení Pohyblivých obrázků od Terryho Pratchetta.
Co je tvým největším fotografickým snem?
Vyloženě konkrétní sen nemám, ale rád bych ještě víc spolupracoval se špičkovými cosplayery a realizoval s nimi focení, kde se z fotek skládá nějaký příběh.
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Michal Kára se narodil v roce 1975. V patnácti letech objevil počítače a zjistil, že ho poslouchají, takže vystudoval programování a živí se jím. Později objevil digitální fotografii a přes náhodné reportážní focení se propracoval až k focení larpů a cosplay. Je hodně aktivní v komunitě fanoušků Zaklínače a svět Zaklínače je častým tématem jeho fotografií. Jako fotograf se zúčastnil mezinárodního fotoconu PixelMania.